Mezinárodní soutěž retrívrů (MSR) je vlastně neoficiální mistrovství,
nejvyšší soutěž retrívrů bez rozdílu plemene. Nelze se přihlásit, pes se
musí kvalifikovat.
Kvalifikaci má jistou 10 nejlepších z předchozího roku. Šest míst je pro účastníky ze zahraničí, ale ta většinou nejsou využita. Takže se počet startujících doplňuje do 16. Náhradníci nastupují, pokud někdo z nominovaných z jakéhokoliv důvodu (hárání, štěňata, ztráta formy..) odřekne.
Vloni nebyla Ája ani na kvalifikační listině a Ginny byla asi pátý náhradník. Proto jsme s touto soutěží nepočítali. Sice jsme se týden před soutěží dozvěděli, že jsme už druhý náhradník, ale zůstávali jsme v klidu. Až do čtvrtka odpoledne. Telefon jsem vzala bez podezření a když se ohlásil hlavní organizátor, že se mu pro nás uvolnilo místo, rozklepaly se mi ruce. Nepočítali jsme s tím, neměli jsme nic zařízené. Rozhodnout se stejně musel Pavel, který Ginny na zkouškách vodí, a měl na to hodinu. Nakonec jsme si řekli, že i pouhá účast je nesmírný úspěch a čest a že se taková výzva neodmítá.
PátekV pátek jsme vyrazili směr Stará Boleslav a večer se zúčastnili slavnostního losování. Vše odpovídalo významu soutěže. Losování bylo s přípitkem na zdar zkoušek, každý účastník dostal na památku skleničku. Číslo losu zařadí účastníka do skupiny se kterou bude trávit oba dva dny. Současně se tím určí pořadí disciplin, které bude pes absolvovat. Pavel si vylosoval 11, bude šťastná? S kým půjdeme? Nakonec jsme šli s Denisou a Víťou, se kterými jsme už zkoušky absolvovali a známe se. Oba jsou fajn. Čtvrtého člena skupiny osobně zatím neznáme. Hlavní rozhodčí informuje účastníky o tom, jak se bude posuzovat. Co budou považovat za hrubou, co za vylučující chybu. Uff... už z toho začínáme být pěkně nervózní, bude to opravdu přísné. Navíc sbor rozhodčích známe a je jasné, že nedají nic lacino. Tak nakonec bereme celou soutěž tak, že je čest se už účastnit a že snad neuděláme moc velkou ostudu.
SobotaZahájení je impozantní. Nástup je u Braunova sousoší Karla VI se zjevením sv. Huberta v Hlavenci. Hrabě Špork se tím snažil zavděčit císaři. Šporkovi se nevedlo, jak to bude s námi? Na úvod jsou tradiční trubači, proslovy, prostě vše, co má být. Všichni, účastníci, psi i pořadatelé jsou vzrušeni a plni očekávání. My, korona neboli diváci také. Snad až tady si uvědomujeme, kam jsme se to dostali.
Začíná se klidem na stanovišti v lese. Psi se rozestaví, před nimi chodí střelci a "honci", povykují a střílejí. Korona je uklizena z dohledu a kromě rámusu neví nic. Ginny byla v klidu, ale u některých padají první nižší známky.
Pak už ve skupinách odjíždíme na jednotlivá stanoviště. Začínáme "vodou". Tu považujeme za nejlehčí. I když... tady nebudou lehká stanoviště, jak se později ukáže. Psi nastupují podle vylosovaných čísel na každou disciplinu. Hned na začátku padla první trojka za drobnější chybu. Na druhé disciplině pes odmítal jít podle pokynů. Pravda, byl to pes organizátorů, který šel s cizím vůdcem a to na takových zkouškách už vadí. Ale rozhodčí nic neodpustí a pokračujeme jen tři. O rákosí jdou zvěsti, že je velmi těžké. Navíc je divácky nevděčné. Pes s vůdcem a rozhodčími odejde 100 m daleko a vzhledem k terénu vidí korona nanejvýš kus vůdce a rozhodčího. Je slyšet povely, což pouze zvyšuje nervozitu přihlížejících. Naše trojice neměla v rákosí problémy. Kromě drobností jdeme všichni dobře. Nakonec to snad takový masakr nebude?!
Skupiny se střídají v klubovně, kde se podává i oběd a dostávají zprávy z ostatních stanovišť. Jsme tam první. Pak přijíždějí další skupiny. A tehdy mírně uklidněné nervy dostávají první velký nápor. Na "velkém lese" vypadly dvě feny: trojnásobná vítězka soutěže s jediným zahraničním vůdcem a fena, kvalifikovaná vloni jako první. Ostatní dva ze skupiny nemají šanci na umístění v první ceně, protože dostali nízké hodnocení. Na "malém lese" padly dvojky a jedničky, opět ani jeden pes v první ceně. Na poli nešel nikdo bez chyby. Naše skupina je na tom skoro nejlépe. A všechna tato stanoviště nás teprve čekají...
Odpoledne jedem na "pole". První disciplina zatím dobrá, na druhé padá jen jedna trojka. Ginny už je psychicky unavená a začíná blbnout s přinášením. To, co by jinde tolerovali ji tady stojí cenné bodíky. Ale zatím pokračujeme. Poslední disciplina prvního dne. Každý si hledí svého psa, aby ho uklidnil a připravil. Ani se nezajímáme o známky druhých. Nervy pracují. Ginny jde vlažně, ale celkem spolehlivě. Ovšem předávání zvěře není bez chybiček. Nakonec dostává první trojku, protože vlažná práce rozhodčí nenadchla a patřičně to ocenili. Ale pořád jsme v první ceně. Teprve při oznámení výsledků zjistíme, že Denisa se svou fenou dostaly dvojku, která je odsouvá do druhé ceny. Je nám to moc líto, rozhodčí jsou opravdu přísní. Jsme nicméně z práce rozhodčích nadšeni. Hodnotí s nadhledem, spravedlivě. Nakonec je to mistrovská soutěž, nemůže to být žádná "dávačka". S našimi dvěma trojkami, ze slídění a z přinášení, jsme velmi spokojeni.
Po skončení se jdeme projít, aby se holky uvolnily a proběhly. Ginny byla unavená jen psychicky, fyzickou formu má na troje zkoušky. Prolítala a pročmuchala les, což se málem stalo osudné. Špatně šlápla a začala kulhat. Sakra, to nám chybělo! Nakonec zranění pomalu rozchodila a druhý den mohla pokračovat.
NeděleDnes nastupujeme na "vražedný" les. Včera z něj nikdo neodešel v první ceně. Vypadá, že tam se bude lámat chleba. Jak to bude dnes?
Jsme s Bárou strašně nervózní. Pavel vypadá klidněji, ale je to jen zdání. Ája je naštvaná, že nemůže také pracovat. Nejvyrovnaněji působí Ginny.
Ráno začínáme "velkým lesem" což je následování (typ vodění psa) a práce na "barvě" - královská disciplina všestranných zkoušek. Denisa šla první a dostala dvojku, sakra, co je tak hrozného na těch barvách, že i spolehliví psi pracují špatně?! Na následování si zkazil zkoušky Víťa, který šel dosud moc pěkně. Tak se soustředil na to, že půjde barvu, že si zapomněl na následování fenu odpoutat a vedl ji na vodítku. K tomu ještě jednou natáhla vodítko, takže ohodnocení bylo za 2 a konec nadějí na první cenu. Panáka, kterého by potřeboval jsme bohužel neměli. To, že šel dosud nejlepší barvu, bylo jen malou útěchou. Konečně první čtyřka z barvy! Bylo nám moc líto, že si tak krásně rozběhnuté zkoušky zkazil hloupou chybou na zdánlivě banální disciplině. Ale jen to potvrzuje, co už jsme si uvědomili dříve. Na všestranných zkouškách nejsou lehké discipliny. Nervy udělají své.
Ginny s Pavlem šli jako poslední. Barvy se chodí daleko od diváků, jsou dlouhé (500-600 m) a korona neví dlouho vůbec nic. Ale vrátili se se čtyřkou. Pavel říkal, že už dlouho ho žádný pohled nepotěšil tak, jako pohled na kus na konci stopy. Dráhy musely být přešlapané zvěří, protože si Ginny občas ověřovala stopy do stran a několikrát měl strach, že jde špatně. Ale i to patří k náročnosti této discipliny. Člověku nezbývá, než věřit svému psovi.
Opět přestávka na oběd. A další zprávy, samozřejmě špatné. Na rákosí, které bylo včera bez problémů, vypadli další 2 psi... Nás čeká ještě zrádný "malý les".
Na poslední stanoviště jedeme s celou suitou diváků, jeli se podívat i hosté. No zrovna na lese toho moc vidět není. My samozřejmě věrně doprovázíme své soutěžící. Ale ostatní diváci si moc neužijí. Ovšem my si dohledávku dvou kusů ve čtverci 50 x 50 m užíváme vrchovatě. Terén je vybrán s láskou a vědomím významu soutěže. Pes musí opravdu prokázat talent a samostatnost a ještě mít kousek štěstí. Denisy Tara dohledává v časovém limitu jen jeden kus a posouvá se se známkou 1 do třetí ceny. Víťova Dizzy dohledává oba kusy, ale kvůli času je to "jen" trojka. Zatracené následování, bez něj by byli stále v první ceně! Nastupují Ginny s Pavlem. Skoro nic nevidíme, jen občas mezi stromy zahlédneme Pavla nebo rozhodčího. Předání prvního kusu zahlédneme, bylo to docela rychlé. Ginny, dělej! Pak máme pocit, že už má druhý kus, to by bylo dobré. Nebo nemá?! Není moc vidět. Ještě se nevracejí... Co se děje?! Nakonec se vracejí, takže dohledala oba kusy. Jaký byl čas? Na čtyřku je pětiminutový limit, Ginny měla čas 4:32! Sláva, ještě 3 discipliny a máme to!!! Ale do poslední napsané známky není nic hotové. I vloni jsme s Ájou šli výborně a předposlední disciplina byla konečná.
Takže jdeme dál. Vlečky, vodění, vše bez problémů. Poslední disciplina je odložení na 5 minut. Člověk pochopí relativitu času. Ve čtverci je 5 minut strašně krátkých, na odložení jsou nekonečné. Ale vydržela! Končíme v první ceně, to je fantastický úspěch. Ani nás v tu chvíli moc nezajímá, jak dopadli ostatní skupiny. Z naší trojice jsme dopadli nejlépe. Denise se moc nedařilo, šla ve třetí ceně a Víťovi to zkazilo nešťastné následování. Má na sebe pochopitelný vztek.
Na základně zjišťujeme, že ještě na poslední disciplině vypadla jedna fena. Takže 6 z 16 nedokončilo. Na konec se dozvídáme, že v první ceně došli jen 3 psi, takže budeme "na bedně". Jsme z toho celí pryč. Radost teprve přijde, zatím je to spíš šok. Poslední náhradník, jediný flet, nejmladší a nakonec takový výsledek! Je nám v tu chvíli jedno, kolikátí jsme.
No a pak už byl jen závěrečný ceremoniál. Opět fanfáry trubačů, proslovy a nakonec vyhlášení vítězů. Zvítězila výborná zkušená fena, vloni druhá a stává se prvním vítězem MSR z Česka. První tři ročníky totiž vyhrála dvojice z Polska, letos jim to na počtvrté už nevyšlo. Ginny je na pro nás neuvěřitelném druhém místě o jediný bod za vítězkou, třetí je pes zlatý retrívr, rovněž účastník loňského ročníku ověnčený mnoha úspěchy. Čtvrtý a nejlepší ve 2. ceně je náš spolubojovník Víťa, škoda toho následování, asi by byl také "na bedně". Z 16 výborných psů došli tři v první ceně, dva ve 2. ceně a pět ve 3. ceně, takže i Denisa uspěla, i když hůř, než obvykle a než by si přála. Šesti psům se v těžkých terénech nedařilo a vypadli. Zkoušky byly výborně organizované, terény těžké, ale korektní. Všechna čest organizátorům. Dobré zkoušky ovšem dělají z velké části dobří rozhodčí. Tady se sešli špičkoví rozhodčí a jejich posuzování bylo přísné, s nadhledem a spravedlivé.
Odjížděli jsme špinaví, unavení a nesmírně šťastní. Ještě další dva dny nám to postupně docházelo.
Ginny, Pavle, díky za to, že jsme to mohli takhle s vámi prožívat! A Áje patří omluva za to, že musela trpět jako divák, když jim všem chtěla ukázat, že i ona dokáže pracovat. Nedokázali jsme jí vysvětlit, že někdy vloni jí něco nevyšlo, tak letos může jen koukat.
|
