 Ginny dokončila sedmou zkouškovou sezónu, táhne jí na osmý rok a tak
jsme se rozhodli se zkouškami skončit. Týká se to samozřejmě jen
zkoušek, Ginny je stále ve skvělé kondici, práce jí baví a rozhodně tím
nechceme naznačit, že patří do starého železa. Ale vše má svůj čas, a
když budeme parafrázovat starořímské úsloví: je lépe, aby se lidé ptali,
proč už Ginny na zkoušky nechodí, než aby se ptali, proč pořád ještě
chodí.
Už její začátek kariéry byl neobvyklý. Složila OVVR na plný počet bodů, což zase není nic tak výjimečného a my přemýšleli, jak začít. Její máma Ája byla přihlášena na Zkoušky přinášení retrieverů (vyšší zkoušky, druhé nejobtížnější) ale rozhárala se. Poplatky byly už zaplaceny, v případě neúčasti se nevrací a nás napadla poněkud šílená myšlenka, vyrazit s Ginny jako na první zkoušky na ZPR. Stal se zázrak a Ginny zkoušky došla a dokonce v první ceně! Už tehdy bylo jasné, že kromě štěstí za tím musí být i talent. Byl a docela mimořádný. Následovaly další a další zkoušky, Ginny postupně získávala zkušenosti a stal se z ní ostřílený zkouškový matador.
Pro Ginny se lov (ať již simulovaný na zkouškách či lépe opravdový na honech) stal vášní, Ginny je lovec duší i tělem. Všechny naše feny mají lov rády, ale Ginny lovem žije. K tomu přistupuje její nesmírná poctivost v práci, nikdy se na nic nevykašlala, všechno se snažila odmakat na maximum (že to někdy nešlo, je jiná věc). Nikdy jí nevadily obtížné terény, pichlavým křovím byla schopná se prodírat jak tank. Poctivost v práci ovšem neznamená hloupost. Ginny si velmi rychle osvojila řadu triků zkušeného loveckého psa. Že pro odhozenou kachnu je nejsnazší jít po stopě rozhodčího, který ji házel a pak ten kousek dohledat, přišla asi na svých čtvrtých zkouškách.
Ginny jsem vždycky bral jako parťáka a nijak zvlášť jsem netlačil na poslušnost, Ginny je proto dost (až neobvykle) samostatná, zejména když pracuje. „Nech mě být, já vím, co dělám", jako by říkala a musím přiznat, že měla většinou pravdu. Trochu slabší poslušnost mi nevadí, je to pro mě přijatelná cena. Nemám rád způsoby výcviku, kde se po psovi vyžaduje poslušnost až absurdní, jak kdysi říkal Miroslav Horníček, „slepota je tragická i jako projev poslušnosti".
Zejména v mládí byla na fleta dost introvertní, k úplné spokojenosti jí vždy stačila její smečka a práce. Ocenili jsme to na jedněch minulých zkouškách, kdy při odložení v lese si rozhodčí sedla na pařez asi pět metrů od odložené Ginny (většinou bývá kontrolující rozhodčí ukrytý někde dále) a k našemu nesmírnému překvapení si vytáhla svačinu a začala ji konzumovat. Ginny po ní sice se zájmem koukala, ale zůstala disciplinovaně na místě, zřejmě nevěřila, že by jí rozhodčí kousek dala.
Ginnina zkoušková bilance je impozantní: úspěšně dokončila 61 zkoušek, osmkrát neobstála (většinou to byly Field Trialy, které nikdy nebyla schopná odlišit od normálního honu a jako na honu se na nich chovala, což vedlo k vylučující chybě). Získala 24 titulů CACT, 10 titulů res. CACT a čtyři tituly res. CACIT. Koho by zajímaly detaily, najde je zde . Kapitolou samou o sobě je její působení na Mezinárodních soutěžích retrieverů (MSR). Na tuto nejvyšší soutěž pro retrievery se kvalifikovala šestkrát v řadě, vždy dokončila a získala zde tři tituly CACT a dva res. CACT. Dvakrát, v jejím prvním a v posledním startu skončila druhá. Paradoxně nikdy nevyhrála v ANKA Cupu soutěž o pracovní fenu roku, vesměs končila druhá, soupeřky ji „uběhaly" ziskem bodů na nižších zkouškách. Je pochopitelně držitelkou titulu „Český šampion práce" a i nově zavedeného titulu „Český šampion práce z loveckého výkonu"
Zní to jako fráze, ale jsem, Ginny, opravdu rád za těch sedm sezón, které jsme spolu strávili na zkouškách, a jen doufám, že jsem ti práci nekazil nejapnými povely a moc tě neštval.
Tvůj Pavel
P.S. Finis coronat opus! Ginny nakonec získala v ANKA Cupu titul "Pracovní fena" za rok 2015. A jak se praví ve Vraždě v salonním coupé: "Je to taková hezká tečka za tím naším případem".
|
