|
Týn nad Vltavou 8.-9. 9. 2018
Fleur de Lis Tercius - III. cena, 9. místo
O víkendu 8.-9.9. jsme se s Fleur zúčastnily klubových všestranných zkoušek v terénech v Týně nad Vltavou. Terény jsou tradičně obtížné, o čemž svědčí i počet lidí, kteří vypadli. My jsme v těchto terénech neuspěli vloni na ZPR, proto jsme z nich měli respekt.
Los nás poslal jako první na stanoviště na vodě a ještě navíc jsme chodily poslední ve skupině. Na handlingu na dvě kachny vítr zafoukával kachny ke břehu, naštěstí Fleur byla dostatečně rychlá a stihla i druhou kachnu najít dřív, než ji ztratila z dohledu. A pak přišla dohledávka v rákosí, na první pohled se zdálo, že celkem jednoduchá. Ale jen na první pohled. Už z loňského roku, kdy Fleur nemohla v rákosí kachnu najít a obdržela známku 2, jsme věděli, že týnské rákosí dovede být zrádné. První tři fenky ve skupině vypadly, až čtvrtá to prolomila a po třech minutách kachnu našla. Fleur už ji pak měla skoro hned.
Odpoledne na poli jsme nastupovaly ze skupiny už jen dvě. Hned na začátku jsem špatně vyhodnotila vítr na handlingu, Fleur fouklo z druhé strany, dostala do nosu druhý kus a zaměnila. Rázem jsme spadli do třetí ceny. Zbytek pole pak proběhl víceméně bez problémů. Ve dvou psech šly disciplíny rychle za sebou s minimem času na odpočinek a na poli pražilo slunce, přesto obě pracovaly dobře a spolehlivě.
Druhý den jsme začínali tzv. malým lesem, kde jsme nenarazily na žádný zásadní problém. Fleur sice kvůli únavě už začínala přerovnávat aporty, ale pořád jsme se pohybovaly "v mezích zákona", tedy nám žádné body rozhodčí nestrhli. Jen jsme byli rádi, že už s přinášením končíme. Fleur poctivě vydržela i nenáviděné odložení a posunuly jsme se na poslední disciplíny na velký les.
Hned na úvod dostala známku 2 z následování, celou cestu se předcházela a rozhodčí to příslušně penalizovali. Na barvě začala poměrně jistě a spolehlivě, ale asi po necelých sto metrech sešla. Rozhodčí nás vrátili na barvu, jen abychom sešly o patnáct metrů dál znovu. To už jsem nás viděla venku, ale když jsem Fleur znovu nasadila, ta se dál vydala celkem jistě po barvě. I když už jsem měla problém jí věřit, pokračovaly jsme dál, až jsme došly na travnatou cestu podél potoka. V tu chvíli jsem před námi uviděla auto pomocníků, kteří srnce zanášeli, a hrklo ve mně, že jsme srnce přešly a na poslední disciplíně jsme vypadly. Pak jsem si ale uvědomila, že Fleur cosi očichává za smrčkem těsně přede mnou, a když jsem tam vykoukla, zjistila jsem, že stojíme u srnce. Barva tedy skončila se známkou 2, ale tím pro nás zkoušky skončily úspěšně. V retrospektivě jsem přesvědčená, že přes barvu muselo něco přejít a Fleur si s křižující stopou bohužel neporadila.
Každopádně jinak jsem byla s prací Fleur spokojená, udělala pár drobnějších chyb, ale nic, co bych jí mohla nějak zvlášť vyčítat. Že po pěti minutách vytrvalého slídění, kdy jí do černého kožichu svítilo odpolední slunce, už zpomalila a neběhala nijak dynamicky, jí nemůžu mít za zlé. Na druhou stranu ustála klidové disciplíny jako marking a handling na vodě, ustála bez problémů odložení a klid a pracovala v plném nasazení až do konce. O náročnosti zkoušek svědčí i to, že takový výkon, jaký jsme podaly, stačil na 9. místo.
Bára
|
