Mezinárodní výstava Praha 2023

8.12. Jolly Good Fellow Tercius - V4

Nikee Jozucita - V3

Laudine Tercius - V2, res. CAC

9.12. Lamorak Tercius - VD2

Morgana le Fay Tercius  - VD4

Laudine Tercius - V2, res. CAC

10.12. Nikee Jozucita - V3

Od listopadu máme sezónu honů na bažanty v bažantnici Simínský mlýn. Je to pro psy to správné vyžití a dělají nám radost.

Začátkem prosince jsme se rozhodli si odskočit na výstavu. V Praze se pořádá Trio CACIB a tak jsme to spojili s návštěvou Báry.

V pátek měl posuzovat rozhodčí z Itálie, tak jsme se rozhodli pro pátek a sobotu. Neděle už by byla moc. Nakonec došlo ke změně a v pátek posuzoval pan Tomasz Slawik z Polska a v sobotu pan František Pasák.

V pátek pan rozhodčí psy aspoň pořádně prosahal, ale měli jsme pocit, že posuzuje spíš setry. Preferoval psy vysoké, hodně štíhlé s úzkou přední frontou. Jen hlavu preferoval fletí. Takže Bady se svou svalnatou postavou (zvlášť teď vyběhaný z honů) a výškou těsně nad hranicí ideální standardní výšky neměl šanci. Dostal výbornou s pořadím a byli jsme rádi. Niky se  panu rozhodčímu moc líbila, ale nakonec skončila až 3., protože byla podle něj malá. Má cca 57 cm - tedy lehce nad průměrem ideální výšky. Několikrát se stalo, že si zkazila výsledek předvedením, ale nikdy nám nikdo neřekl, že je malá. Laudie běhala proti soupeřce podobně vysoké, ale zřetelně užší a plošší v předhrudí. Laudie vytkl měkké nadprstí (ona si někdy uleví, když se nudí, ale není to stabilní) a poněkud pythicky popsaný "sbíhavý pohyb zadních končetin, dobrý pohyb". Lépe bude to nerozebírat. Takže výsledek byl: žádná sláva ani ostuda.

V sobotu začínal Čímen (Lamorak). Má takzvaný happy tail - zraňuje si neustálým vrcením špičku ocasu a už se mu tam vytvořil mozol. Pan rozhodčí prohlásil, že má "bouli na ocase, což je vylučující vada, ale že to jako přehlídne, protože jím neustále vrtí." Pak mu napsal do posudku řadu pro nás zcela překvapivých chyb a dal VD. Protože jsme u stejného rozhodčího byli téměř přesně před rokem, mohli jsme porovnat posudky. Na první pohled bych řekla, že jsme předváděli dva úplně jiné psy, ne téhož psa, který za rok jen trochu vyspěl. Další měla svou prmiéru Morgana. Byla naprosto skvělá. Vůbec se nenechala rozhodit ruchem a blázincem a předváděla se moc hezky. Ovšem sotva pan rozhodčí viděl Báru, která Mori předváděla, řekl, že ta fena má také bouli na ocase, že to máme v chovu a nezbavíme se toho. Mori samozřejmě žádnou bouli nemá, s Lamorakem je příbuzná jen velmi vzdáleně, je z naší soběslavské linie. Ale rovnou vyfasovala také VD. Co znamená "boule na ocase" a proč je vylučující, jsem nezjistila. Že by si myslel, že je to zálomek? Ale ani ten není u fletů vylučující vada. No nic. Ještě zbývala Laudie. Nakonec jsme s Bárou usoudily, že ji tentokrát předvedu pro jistotu já. Také se mnou Laudie "bouli na ocase" neměla. Měla pro změnu průměrné úhlení. Opět jsme měli šanci porovnat posudky před rokem a letos a opět to vypadalo, že nám někdo vyměnil psa. Vloni naopak přední úhlení velmi chválil. Celé posuzování nevylepšilo, že pan rozhodčí při něm seděl a psa nechal postavit ne na koberec, ale na hladkou kluzkou betonovou podlahu, která byla psům nepříjemná. Sobota se prostě nepovedla.

V neděli u chorvatské rozhodčí byla jen Niky. Dostala V3 a posudek nic neříkající, ale je pravda, že se Niky moc dobře nepředvedla.

Takže z této výstavy máme pocit, že nejlepší je na vše rychle zapomenout, nic nekomentovat. Váháme, zda do Prahy jet příště. Organizace hlavně parkování byla hrozně zmatená, kruhy velmi malé s kobercem jen po obvodu, podlaha je velmi kluzká. Jen zázemí u Báry nám vše vynahradilo.

Radši se vrátíme zpět do bažantnice na hony. To je to, pro co jsou psi zrozeni, co je baví. Už se nám tam povedlo zapadnout mezi stálý kádr a prokázat, že i fleti umí být dobří lovečtí psi. Samozřejmě si nás bažantník i majitel pořádně "proklepli" a na prvních honech nás sledovali. Ale ani holky, ani Bady, Elliot, Čímen a Fleur neudělali ostudu. I zkušení myslivci je chválí a to je nutné si uvědomit, že retrívři tam nejsou běžní psi. Dokonce Václav s Badym dostali titul a diplom nejlepšího honce v jednom honu a o něco později jsme dostali společný diplom s Pavlem a našimi holkami. U nás dvou asi nechtěli, abychom se doma hádali, kdo je lepší, tak to dali oběma najednou. Všechny nás moc potěšilo, že práci našich psů oceňují a hlavně že mají zájem, abychom tam i nadále jezdili. Psi jsou ve svém živlu a je krásně vidět, jak se postupně učí různé triky loveckého psa. Je to víc, než tituly.