MVP České Budějovice

Onyx Tercius - VN1, nejlepší dorost

Oswin Tercius  - VN2

Jolly Good Fellow Tercius - V3

Norika Terciuv - VN 1

Nikee Jozucita - V2

PZ Borovany

Maura Tercius III. cena

Jč Derby

Laudine Tercius - 10. místo (PZ II. cena, SVP II. cena)

Jolly Roger Tercius - 12. místo (PZ II. cena, SVP II. cena)

Lamorak Tercius - PZ III. cena, SVP neprospěl)

Říjen je vždy nabitý akcemi.

Začínali jsme v sobotu 12. 10. výstavou.

České Budějovice jsou naše "domácí" výstava. Tak jsme vytáhli oba půlroční kluky, aby se otrkali. Ona byli naprosto suveréní a velmi se líbili. Pan rozhodčí říkal, že jsou to oba kvalitní dorostenci, ani jeden nemá chybu a jen těžko rozhoduje, kdo je lepší. Nakonec vyhrál Onyx, ale byla to spíš náhoda. Ovšem rozhodčí trval i na udělení nejlepšího dorostence. Vzhledem k tomu, že proti šestoměsíčnímu Onyxovi běhala 8 měsíční fenka, tak jsem čekala na 100%, že Onyx nevyhraje. Překvapil. Rozhodčí nezaváhal ani chvíli a zvítězil Onyx. Je to zajímavý start, který zatím nic neříká, ale potěší. Bady už je profík a v jeho 6 letech, kdy ho zajímají hony a fenky, ho už výstavy vysloveně nebaví. Takže i když nebyl nejhorší, skončil až třetí. Na rozhodčím bylo znát, že dělal handlera a na předvedení dost dal. To se v podstatě stalo osudné i našim fenám. Noriku prostě v miniaturním kruhu Anička nedokázala rozběhnout a Nori chodila jako mimochodník. To se pochopitelně nelíbilo. Jinak měla pěkný posudek. Niky sice běhala hezky, ale občas si platla druhové zařazení a předváděla klokana. To poskakování jí také nepomohlo. Pan rozhodčí byl dost přísný s tituly šetřil. Posuzoval pan Zdařil.

V neděli 13. 10. jsme jeli s Aurou (Maura Tercius) na PZ do Borovan - Bernartic. Měla jsem nervy už od večera, protože příprava nebyla moc kvalitní, a já takovéhle odchovy na zkoušky pouštět nechci. Ale Alena Melicharová se nakonec  poradila s Janou Smejkalovou a rozhodla se, že to zkusí. Aura je šikovná, ale má zoufale nedotažený aport, má sklony ho odnášet k autu, kde někdy čeká máma Luna. Alena nemá moc zkušeností. Takže to bylo velmi nahnuté. No nicméně, jak se říká, pánbůh nebyl doma a rozhodčí milosrdní, takže nakonec s ušima odřenýma až u samé hlavy zkoušky úspěšně dokončila. Tím splnila nejen loveckou upotřebitelnost, ale i podmínky pro udělení titulu Český šampion.

Další víkend bylo Jihočeské derby, kde jsme měli tři zástupce. Laudie s Pavlem, Skye s Evou a Lamorak s Fandou Procházkou. Zdálo se, že nám Aura vybrala štěstí na zbytek sezóny.

Na PZ jsem se Skye kupodivu zvládla vyhledávání za 4, což mě samotnou překvapilo. Jenže pak přišel karambol. Marking se vypouštěl z místa, odkud rozhodčí nosil kachnu. My šli jako 12. tým, takže byla vedle nás vyšlapaná dálnice. Chtěla jsem vypouštět kousek dál, ale rozhodčí trvali na tom, že všichni vypouštějí ze stejného místa. Skye sice zaregistrovala kachnu, ale šla nejprve po stopě rozhodčího a teprve pak, když zjistila, že to vlstně není vlečka, šla pro kachnu na markingu. O té věděla, bez dohledávání ji našla a přinesla. Verdikt známka 1 mi trochu vyrazil dech. Že by tahle chyba byla stejně závažná, jako když se šel pes nejprve vykoupat a pak cestou zpět vzal kachnu se mi opravdu nezdálo. Celé to završilo vodění. Přišlápla jsem si šlahoun ostružin a málem upadla. Skye celkem pochopitelně odskočila a pak bez povelu srovnala. Opět mě známka 2 poněkud překvapila. Snížení o stupeň dejme tomu, ale o dva? No, ale stejně jsme byli ve 3. ceně, tak to bylo jedno. Laudie šla moc hezky. Měla pár chybiček - její zlozvyk se rozhlédnout, než vezme kus se na zkouškách zvýrazňuje, ale vcelku šla krásně. Až na vyhledávání dostala 1. Podle Pavla (já jsem to neviděla, ale Pavel je k sobě dost kritický) tam celkem ochotně běhala, občas se někde začuchala (všichni slídili na jedné louce). Prý to nebylo úplně čtyřkové, ale tak trojkové slídění by to běžně bylo. Výrok rozhodčích, že to vlastně nebylo vyhledávání (a co to bylo jsme se nedozvěděli) a známka 1 byla další velké překvapení. Čímen (Lamorak) byl sice úžasný, hrozně se líbil, ale úplně se urval s přinášením. Nechtěl odevzdávat už v sobotu a v neděli to završil tím, že kachnu trochu natrhl. On nenačíná cíleně, spíš z nadšení, ale pravidla jsou jasná. Přes zimu musíme udělat nějaké doučování aportů.

Vodní práce nezačaly dobře. Na klidu na stanovišti vyběhla srna, tři psi za ní a rozruch stál některé další snížení známky. Naše holky byly v klidu. My pak vyrazili na práci v rákosí. Skye se do rákosí strašně nechtělo. Pištěla, poštěkávala, vždy tam vlezla a utekla z něj. Až když jsme si trochu popošli, tak jsem ji tam víceméně dostala, jednou i hledala dobře, ale celkově to byla mizerná práce a známka 1 naprosto zasloužená. Nechtělo se tam ani dalším psům, podle mě tam něco bylo schované. Další průběh byl celkem bez závažných příhod, dohledávku vystřihla profesorsky. Na posledním stanovišti byl handling na dvě kachny, Skyi parádní disciplina. Šli jsme jako poslední pes a kachny byly fakt ponorky. Skye vyrazila perfektně, chvíli hledala, ale protože byla kachna hozená za stromy a rákosím, tak jsem ji vůbec neviděla. Co hůř, nemohla ji najít ani Skye, tak se vrátila a i když jsem ji jednou od té druhé odpískala, nakonec mi ji přece jen přinesla a měla poprvé v životě záměnu na své parádní disciplině. Pak jsem ji poslala hledat tu kachnu, co mezitím odplula dost daleko (asi 20 m). Díky tomu, že má slušnou ovladatelnost na vodě jsem ji poslala dál na vodu a pak obloukem zpět. Bylo to navádění naprosto naslepo, protože jsem netušila, kde je kachna, ani kde je pes. Naštěstí zkušená Skye kachnu našla. Podobná situace se stala osudnou Báře Humlerové,která má mladého a nezkušeného psa a ten to nezvládl. Rozhodčí nám sice dali za záměnu 2 (podle pravidel), ale s uznáním mluvili o Skyině ovladatelnosti na vodě. I na vodění jsme u nich dokázali, že minulá epizoda byla náhoda. Laudie nemá moc ráda práci v rákosí, tak dostala 2. Jinak šla moc hezky, zrádný handling udělala dokonale. Ale pak se jim stalo něco podobného, jako nám. Pavel zakopl o větev, která šťouchla Laudie, ta odskočil, ona se sama srovnala bez povelu a dostali také známku 2, která je sundala do 2. ceny.

Z posuzování jsme měli dost rozpačitý pocit. Část rozhodčích hledala sebemenší chybičky a snižovala známky i za sporné chyby. Co je problém, že se zpřísňuje posuzování vyhledávání, už se požaduje práce téměř  jako u ohařů. To retrívr nikdy nedosáhne, retrívr není slídič, ale pes na práci po výstřelu. To nám trochu kazí dojem z jinak hezkých zkoušek. O našich slabinách víme, pracujeme na nich. Tentokrát jsme ale nepadali na našich slabinách, ale na spíš smolných příhodách.