Člověk je tvor nenasytný. V loňském roce jsme s Ájou úspěšně skládali jedny zkoušky za druhými a s jídlem roste chuť. Tak jsme se rozhodli, že letos zkusíme zkoušky nejvyšší, klubové všestranné zkoušky. Pochopitelně jsme ve své neznalosti a naivitě netušili do čeho jdeme. Vědět to, tak jsme to asi nezkusili a byla by to hrozná škoda.
Všestranné zkoušky jsou nejtěžší a nejkomplexnější dvoudenní zkoušky. Pes musí být schopen pracovat ve vodě a v rákosí, na poli (louce) a v lese. Celkem se hodnotí 22 disciplin. Některé se hodnotí průběžně (např. způsob a ochota přinášení zvěře), jiné jednorázově. Zkoušky jsou rozděleny na 4 části (půldny) a o tom, v jakém pořadí půjdete rozhoduje los.

Pro jistotu jsme se přihlásili na oboje vypsané zkoušky. Oboje se konaly v krásném ale pro psy velmi náročném terénu honitby Bertiny lázně v Třeboni.

Pokus prvý, Rožmberský pohár
Na zkoušky jsme přijeli velmi nervózní. Nevěděli jsme přesně, do čeho jdeme a prostě jsem nebyla v duševní pohodě. Los nám jako první přidělil takzvaný velký les.

Velký les obsahuje jen dvě časově náročné discipliny. První je následování (pes musí u nohy následovat vůdce, když se vůdce zastaví, musí si pes sednout a vyčkat a když vůdce pokračuje, musí pes bez slyšitelného povelu následovat). Hodnotí se přesnost provedení a souhra psa a vůdce. Naštěstí Ája vše provedla bez problémů. Pak se vyráží na takzvanou pobarvenou stopu. Stopa se značí vepřovou krví (barvou), má 500-600 metrů a hodnotí se přesnost a chuť psa na stopě. Šli jsme ji poprvé v životě na zkouškách. Ája pracuje hodně svižně, takže mám co dělat, abych ji udržela. Běžet nesmím, to se penalizuje. Nervózní jsem byla jen do chvíle, kdy vyrazila, pak už na to nebyl čas. Ale Ája prokázala své stopařské kvality. „Barva“ je královská disciplina. Když pes dojde ke kusu srnčího na konci stopy, vzdává se pocta zvěři. Vůdce se musí nahlásit rozhodčímu, ti podle starých zvyků předají vůdci zálomek (větvičku) pro vůdce i psa na důkaz, že dohledali padlou zvěř. Pak se troubí halali na lesní roh, všichni stojí v pozoru, klobouky smeknuté a vzdávají poctu zvěři. Vše má pevná pravidla, ke zvěři se musí všichni chovat s úctou. Ač nejsem myslivec a střílet mě neláká, tyhle zvyky se mi líbí a dojímají mě. Zvládli jsme vše na plný počet bodů a já byla na vrcholu blaha. Jak se později ukázalo, předčasně.

Malý les má discipliny tři. První je dohledávka dvou kusů ve čtverci 50x50m. Ten úsek je pochopitelně vyznačen jen pro rozhodčího a vůdce, pes nemá orientační bod, ten mu musí poskytnout člověk. V Třeboni jsou čtverce v těžkém terénu. Les je zarostlý listnatým i jehličnatým mlázím, místy ostružiním, rozdělený strouhami a rozhodčí startující nešetří. Dohledávka je na čas, na plný počet bodů se musí přinést dva kusy do 5 minut. Celkový limit je 15 minut a pokud nepřinese za tu dobu pes ani jeden kus, vypadává. S jedním doneseným kusem pokračuje v soutěži, ale s limitní známkou 1 (4 je nejvyšší, 1 je nejnižší, 0 znamená konec). Áje se povedlo dohledat jen jeden kus za 15 minut, tak jsme pokračovali s odřenýma ušima a nejnižší známkou. Nicméně vzhledem ke zprávám, kdo už vypadl, jsme byli rádi i za tu 1.

Druhou disciplinou v lese je stopa vlečené srstnaté (králíka). Opět v těžkém terénu. Tady jsem byla daleko klidnější, vlečky Ája opravdu umí. No, ukázalo se, že se na to nedá spolehnout. Že všestranné zkoušky jsou skutečně něco jiného. Ája se 2x vrátila bez králíka a potřetí už ani pro něj nešla. Tím pro nás zkoušky skončily. Byla jsem strašně zklamaná. Nicméně jsem musela uznat, že na tvrzení zkušených vůdců, že neexistuje disciplina, na které nelze vyletět, něco je. Ostatně náš osud sdílelo celkem 10 psů z 22. Pouze 12 psů dokončilo a pouze vítěz došel v takzvané první ceně, to znamená bez velkých chyb.

Pokus druhý: Klubové všestranné zkoušky Třeboň
O čtyři týdny později jsme se vrátili na místo činu. Los nám v pátek (kvůli času se začíná losovat v pátek a zkouší v sobotu a v neděli) přidělil jako první malý les, na kterém jsme minule vypadli. Nebyla bych to já, abych nezačala vše vidět v nejčernějších barvách. Už jsem uvažovala, zda nemám vrátit obědy na neděli, protože se už v neděli nikam nepojede. Ale samozřejmě jsme v sobotu nastoupili.

V naší skupině bylo 6 psů. Začínali jsme obtížným čtvercem s dvěma kusy srstnaté. Celé to bylo ztížené tím, že bylo bezvětří a mrazivo, tedy počasí ve kterém se psům špatně hledá. První pejsek dohledal jen jeden kus. Druhý šel na plný počet bodů. Třetí opět dohledal jen jeden kus. Pak jsme šli my. Ája šla s chutí a první kus měla rychle. Je to dobré, nevypadneme! Druhý jí dělal potíže. Člověk pošle psa do mlází a pak jen kouká mezi stromy a keře, protože netuší, kde pes je. Ája asi dvakrát vyběhla aby se zorientovala, ale hned pokračovala zpět do mlází. Nakonec… Sláva! Nese! Předávám druhý kus rozhodčímu a čekám na verdikt. Nemám vůbec pojem o čase. Bylo to moc? Nakonec to zvládla za 4:53, 7 vteřin před limitem na plný počet bodů. Spadl mi první z kamínků na srdci, první z 22 disciplin je hotová! Zatím nikdo nevypadl, ale jen dvě z šesti jdeme na plný počet bodů.

Druhá je vlečka srstnaté. Posledně naše konečná. První pes má potíže. Nechce se mu přes strouhu, kam chodí divočáci. Nakonec vypadává. Druhý jde na plný počet bodů. Třetí pes má potíže. Vůdce ho znovu a znovu nasazuje, nakonec ho odvolává, protože pejsek začal kulhat. Tak je nás už o dva méně! Nastupujeme my. Ája vyráží z mizí v lese. Za minutu se objevuje mezi stromy. Rozhodčí mi říká, že už ji vidí, ale nevidí, jestli nese králíka. Nese! Udělala hladce a velmi rychle. Další dva psi šli celkem bez problémů.

Na třetí disciplinu, odložení na 5 minut v lese, kdy pes nevidí vůdce jsme šli už jen čtyři. Odložení jsem se strašně bála. Bylo to nejdelších 5 minut z celých zkoušek, ale Ája vydržela. Přesto se stala tato disciplina osudnou jedné fence z naší skupiny a dál jsme pokračovali po prvním půldni jen tři.

Po obědě se šlo na barvy. Na barvě může pes vůdce ke kusu dovést na řemeni, nebo ho dovede jen na určené místo a zbytek jde pes na volno a u kusu musí „hlásit“, to je štěkat tak dlouho, dokud vůdce nepřijde. Komu se to povede získá veliký bodový náskok, protože toto provedení je těžší a více se hodnotí. A právě Zuzka s fenkou goldena Annie, nyní podle losu první ve skupině,  si troufla jít jako hlásič a uspěla s naprosto skvělým výkonem. Tím se dostala do role favorita. My šli standardně. Po prvním dnu měla Ája plný počet bodů a stále chuť pracovat. Zůstali jsme ze šesti jen tři, tři vůdkyně s dvěma fenami a jedním psem.

Na konec prvního dne se ještě dělá takzvaný klid na stanovišti. Vůdci se psy se rozestaví kolem kusu lesa, kde pomocníci rámusí a vyhánějí imaginární zvěř a střelci střílejí. Pes musí být naprosto klidný. Nemáme rádi klidové discipliny. Ája je rychlá a dynamická, sedět a chodit u nohy se naučila, ale je vždy připravena vyrazit. A tady se nám stal malér. Los nás postavil vedle feny, která začala kňučet, pak kvílet a poskakovat. Chvilku jsem dokázala Áju udržet, ale klid má trvat 10 minut. Za chvíli začala té druhé odpovídat a bylo jasné, že je průšvih hotový. Nakonec jsme dostaly za 1 a mohly aspoň pokračovat i když nejlépe ve třetí ceně. Bylo mi skoro do breku. Tak fantasticky začala a tak si to zkazí. Ale pak jsem zjistila, že už vypadlo 9 psů z 21 a řekla jsem si, že můžu být ráda, že pokračujeme.

Druhý den jsme začínali na „poli“. První je dohledávka dvou kusů na poli se slíděním. Je limitovaná časem a pes musí najít oba kusy, jinak vypadne. Počasí bylo opět mrazivé, terén pro psa velmi těžký. První fena i Ája  šly poměrně hladce, jen třetí pes ze skupiny z toho měl náramnou legraci a místo slídění chvíli poskakoval a obíhal paničku. Trnuli jsme za ni. Pak se ale srovnal a donesl v celkem dobrém čase oba kusy.

Další je navádění na dva pohozené bažanty, kde se hodnotí hlavně souhra vůdce a psa. Ája šlapala jak hodinky a čas měla opět fantastický.  Nikdo z nás naštěstí neměl problémy.

Třetí je vlečka bažanta na louce. Nám ji zpestřilo stádečko srnek, které jsme vyplašili a které nám hezky po louce přeběhlo. Ale všichni psi byli zkušení a poradili si bez velkých problémů. Jen vůdkyně první feny, horké favoritky, měla pár infarktových chvilek, když se fena rozhodla, že půjde zvěř hledat po svém. Na podruhé se nechala přesvědčit, šla správně a bodík neztratila. Obě jsme zatím šly na samé 4, Ája měla ze soboty jen tu nešťastnou jedničku a třetí z party sem tam nějaký bod ztratila, ale vedla si taky dobře.

Poslední půlden, vlastně vzhledem k zredukovanému startovnímu poli jen čtvrtden, byla takzvaná voda.  Začíná se dohledávkou kachny v rákosí v časovém limitu. To je obávaná disciplína, na které se hojně vypadává. První fena šla krásně. Já vyslala Áju a čekala. Problém je, že v nepřehledném terénu člověk neví, kde má psa a musí mu na sto procent věřit. Po nějaké době jsem už znervózněla a párkrát zavolala pobídku. Nic. Potom slyším čvachtání vody. Snad už tam je?! Za chvíli se objevila s kachnou a já si oddechla. Ája dohledávku stihla v limitu pro plný počet bodů a rozhodčí ji chválili, jak pěkně hledala. Spokojeně jsem se vracela k ostatním a koukám, že jsou nějak zaražení. Také jsem znejistěla. Pak mi vyprávěli, co jsem naštěstí neviděla. Ája se totiž napřed vydala prozkoumat přilehlý les, kudy rozhodčí nosil kachnu. Ostatní ji viděli, jak lítá po lese a pak jim zmizela a nic nebylo slyšet. Ta potvora si nejdřív prošla okolí a pak si teprve odskočila přinést tu kachnu. Naštěstí je rychlá, tak se vešla do časového limitu.
No, ale uklidnila jsem se. Ještě nás čekaly 4 discipliny, takže vyhráno nebylo, ale už byla menší šance vypadnout.

Ovšem jakmile jsem povolila, Ája si vybrala svou chvilku. Při navádění na dvě kachny ve vodě měla přinést první tu vpravo. Jí se ale líbila víc ta vlevo a tak mi po dlouhé době udělala v této disciplině chybu. Snížila si známku z navádění na 3 a z poslušnosti na 3. Ostatně bodejť by nedostala snížení známky za poslušnost. Div jsem si hlasivky nevyřvala a Ájinka si plula hezky doleva podle své úvahy.

Poslední byla paměť k aportu. Aby si mě udobřila, šla perfektně, takže jsme i poslední dvě známky dostaly za 4. Tohle byla jediná disciplina, kde zaváhala naše parťačka, ale díky jejich vynikající práci v lese získaly celkově nejvíc bodů a staly se vítězkami zkoušek. A víte, co bylo příjemné? Že jsme se vzájemně celou dobu podporovaly, že jsme byly dobrá parta, ve které neměla místo závist. Všechny jsme byly v chlupatých tlapách našich psů, závislé na jejich momentální náladě. Proto jsme trnuly z výkyvů a radovaly se z dobrých výkonů psa vlastního i psa kolegyně a spolubojovnice.

Nakonec se tedy Ája stala všestrannou fenou a má právo používat za jménem „U“. Jsem ráda, že jsme se zkoušek zúčastnily, bylo to krásné a těžké a určitě si zkusíme opravit výsledek příští rok.

A jak to vidí Ája?
Zkoušky mám docela ráda, určitě radši než výstavy. Sice mě nebaví, když musím koukat, jak ostatní psi nosí zvěř, ale už jsem si zvykla. A panička má vždycky takovou radost, když se mi něco podaří, že jí přece musím aspoň někdy vyhovět. Jen nevím, o co jim jde s tou všestranností. Na těch zkouškách jsem dělala totéž co tolikrát před tím ve výcviku.. Že jsem všestranná jsem prokázala mnohokrát. No uznejte: umím hledat a nosit zvěř na zkouškách i honech, umím se předvádět na výstavách (i když nerada), umím se krásně vyjímat na koberci i povalovat na křesle (a kdyby mě nechali, tak i v posteli), umím krásně překážet, žebrat, umím paničce olíznout nos nebo strčit čenich do ruky, když je smutná. Tak co, jsem už všestranná dávno, nebo ne?