Zatím je Ginny hodně odrostlé štěně. Má velikost dospělé feny, jen ta hlava uvnitř není ještě zcela dorostlá. Prostě a jednoduše nám Ginuška přišla do puberty se vším, co k tomu patří. Její nápady jsou telecí a její činorodost udivující. Občas byt a často zahrada vypadá jak u sociálně nepřizpůsobivých. To Ginuška vytahala a roztrhala na malé kousky plast nebo papír, určený k odnesení do kontejneru. Když se probrodíte nepůvabnými závějemi odpadků, přivítá vás poměrně špinavý a velice šťastný pes. Přesněji dva psi. Oba se pokouší vás přivítat první, z čehož plyne, že nejrychlejší způsob je vyskočit, ve výskoku bodyčekem odstrčit tu druhou a dát vám vlhké políbení. Že vás při tom potlapou, ušpiní a případně lehce zraní je vedlejší. Hlavní je, aby byla každá z nich ta první.

Když tedy přežijete přivítání (a on člověk něco vydrží), začnete zjišťovat škody na majetku. Pokud jsou to roztahané odpadky k recyklaci, mávnete nad tím rukou a pokusíte se to postupně posbírat. Pokud jsou na pelechu natahané jiné předměty, začnete zkoumat jednak stupeň poškození (ve stupnici od žádného po nenapravitelné škody) případně pak cenu a hodnotu zničeného předmětu. Občas se pokoušíte hulákat. Viník se tváří zkroušeně a nechápavě, omlouvá se ta nevinná z obou psic. Ta dospělá, která ví, že se paniččiny boty nekradou a nekoušou a která je určitě neokousala. Takže trochu nadáváte stylem: „Ginny, ty potvoro, co to bylo?!! Ne Ájinko, TY jsi hodná holka, moje, hodná… NE Ginny, TY JSI potvora, cos to provedla,… ne Ájí já vím, že tys nic neprovedla…“ Nakonec to s pocitem výchovného selhání vzdáte.  Nemůžete vysvětlit psici, která nic neprovedla, že opravdu nadáváte té druhé.

Takže děvčata zvládla váš příchod bez ztráty důstojnosti, což se o vás říci nedá. Zajistíte to nejdůležitější pro další chod domácnosti a můžete vyrazit na odpolední procházku. Vzhledem k okolnostem musí jít s oběma často jen jeden člověk. Jakmile se začnete oblékat a obouvat, obě ožijí, vědí přesně, co bude následovat a strašně se těší. Zvlášť obouvání je zábava, protože se musíte ohnout. Ubránit se v předklonu při zavazování tkaniček olizování od jednoho psa je těžké, od dvou nemožné. Takže je obouvání provázeno výkřiky nevole občas i poněkud razantními, to když se pes trefí a olízne brýle. Nakonec je člověk s určitými problémy oblečen obut a vyráží.

 
Po popisu razantního přivítání a poněkud pošramoceného okolí by se dalo čekat, že procházka s dvěmi fletkami bude horor. Opak je pravdou. Ginny se naučila chodit na vodítku podle mámy. Takže jdou obě na prověšeném vodítku u nohy, jen někdy je trochu strkanice o to, kdo půjde na prestižním místě vedle nohy. Na zastavení tandemu stačí mírný povel, kupodivu se člověku nepletou pod nohy a neškubou vodítkem ani při spatření jiného psa.

Zábava začne v okamžiku, kdy jsou vypuštěny z vodítka. Protože jsou ovladatelné, vypouštím je často. Ginny z přemíry radosti začne skákat a zakusovat Áju. Pak se rozeběhnou a se strašným řevem dělají kolečka a vzájemně se okusují. Ginny je uštěkanější a vrčí a řve jak štěňátko baskervilské. Potom se začnou válet po zemi, rvát a kousat se. Z černých tlam koukají jen bílé zuby. Při tomto představení berou citlivější osoby své malé pejsky do náručí a obloukem se nám vyhýbají. Holky pochopitelně malí psi nezjímají, zkušenost jim říká, že když malého psa páníček bere do ruky a prchá s ním, zábava nebude. Občas se vyskytne kamarád jezevčík nebo kavalír, kteří jsou ochotni si s nimi hrát a které páníček nechá. Pak se holky chovají až překvapivě ohleduplně.

Jejich vztah k ostatním psům je vůbec zajímavý. Ája má několik kamarádek z dětství a mládí, se kterými je ochotna si hrát. Noví psi ji nezajímají. Zdvořile se seznámí a celkem lhostejně odchází. S fenami problém není vůbec, nemá však ráda, když ji psi obtěžují. To dokáže dát velmi důrazně najevo, že ona je dáma a k dámám se nečuchá. Ginny se vlísává do přízně každého psa, kterého potká. Tedy téměř každého. Má ráda všechny retrívry, kamarádí s ovčandou, mladou dogou, pár hovawarty, bulmastifem a ještě několika dalšími velkými psy. Ale strašně se bojí jorkšírů. Párkrát na ni jork vyběhl s děsivým jekem a od té doby je považuje za cosi nesmírně nebezpečného. Proplíží se kolem jorka s ocasem staženým, břichem na zemi a vzápětí se vesele vrhne na bulmastifa. Před hodně velkými dospělými psy má zdravý respekt, ale nebojí se jich. Myslím, že když má těžké sny, honí ji zběsilý jorkšír se svítícíma očima a ohnivou tlamou.

Když se děvčata dostatečně vyřádí trošku pocvičíme. V jednom to není tak jednoduché. Naštěstí už Ája poměrně dost umí. Takže Áje házím aporty jednou rukou a druhou držím na krátkém vodítku zmítající se Ginny, která chce taky aport. Hlavní problém je, že když sedí vedle Ginny, odevzdává Ája aport trochu neochotně. Co kdyby jí ho mladá vzala?!  Pak Áju odložím a hodím aport tomu ztřeštěnci. Ginny vyrazí, popadne ho a přinese. Horší byly začátky, kdy Ginny pokaždé přinesla aport půl metru až metr před člověka a vyplivla ho. Nevadilo, jestli ho nesla 3 metry nebo 30 metrů. Prostě půl metru před člověkem se zastavila a pustila. Naštěstí se to postupně zlepšilo.

Další typ cvičení je hledání v co nejhorší vegetaci. Stará tráva, rákosí, křoví, občas nějaké ostružiní, to je přesně ten správný terén. Ája byla vždy fajnovka a hledala si co nejsnazší cestu. Dělá to dodnes. Ginny je úplně jiná. Tam, kde Ája váhá, Ginny jde jak tank. Přes ostružiní, trní, kopřivy. I tam, kam bych ji neposlala. Prostě strašně chce najít tu hozenou voňavou věc (většinou srnčí nebo daňčí spárky). Dokud to nenajde, téměř se nedá odvolat. Rozhodně má vlohy po rodičích a obrovskou chuť do práce. Původně jsme mysleli, že s ní začneme cvičit později, ale Ginny sama rozhodla. Když viděla, co dělá máma, začala to zkoušet sama od sebe. Šla hledat do křoví, kde byla před tím Ája a my jí tam museli něco hodit, abychom ji nezklamali. Tak se sama zařadila do výcviku.

Doma dokážou obě mistrně překážet. Začnou se okusovat a válet vám pod nohama v okamžiku, kdy balancujete na jedné noze při převlékání do domácích kalhot, lehnou si před sporák, když nosíte horkou polévku, musí jít nutně seřvat kolemjdoucího pokud možno několikrát, hlavně když vytírám podlahu.

Mysleli jsme, že bude mít Ája na dceru dobrý vliv a vychová ji. Pravdou je, že se Ája spíše vrací do puberty a mladá ji kazí.

Ája, jako odměnu za dobrou sezónu, dostává možnost chodit na hony. Placené hony v bažantici jsou zdrojem výdělku pro lesní závod a protože střelci postřílí hodně zvěře v nepřehledném terénu, je potřeba, aby zastřelenou nebo postřelenou zvěř dohledali psi. Tak chodíme jako personál na hony (střílet nás neláká). Ája je nejen zkouškový pes, ale i opravdový pracant. Práce ji velmi baví a hon je pro ni odměna. Letos jsme se domluvili, že zkusíme i Ginny. Jako pes v loveckém výcviku se může honu se souhlasem vedoucího účastnit. Nejprve s ní páníček chodil trochu za ostatními psy, aby se nedostala příliš blízko ke střelcům, kteří pálí po bažantech jak o život. Jenže Ginny chtěla dopředu. Tak nakonec chodila blízko Áji. Střelby se vůbec nebála, řekla bych, že ji skoro nevnímala. Byla celá nadšená z toho, že něco padá. Nesměla během střelby z vodítka, tak ovladatelná přece jen není, ale byla strašně natěšená. Po konci leče ji pán vypustil a Ginny se konečně dostala k těm voňavým potvůrkám. Hledala a nosila jak zkušený pes. No, vlastně jak nezkušený pes. Občas nevěděla, jak najít nějaký kus schovaný v křoví, občas nevěděla, jak ho popadnout. Jednou hamižně zkusila přinést dva bažanty, jednoho si ale musela odložit a mezitím jí ho ukradla jiná fena. Pak objevila Babinského metodu. Když nějaký pes našel bažanta, Ginny se k němu přitočila a zvěř mu ukradla a přinesla nám. Dělala to úspěšně do té doby, než se jeden ohař naštval a vyštípal ji. Pak musela začít hledat sama. Nejpřekvapivější bylo, že ji práce tak zaujala, že neměla čas ani chuť si hrát a okusovat se s Ájou.
Po honu máme jeden den úplně hodné psy. Doma není nic roztahaného, na zahradě nejsou roztrhané staré noviny nebo kartóny od mléka. Další den to přejde.

Život s dvěmi fletkami je veselý, plný překvapení. Pokud máte silné nervy, nejste úzkostliví na pořádek a dokážete mít trochu nadhledu nad svým zjevem, vřele doporučuji. Nebudete se nudit a dostanete spoustu lásky, někdy až lehce obtěžující a vlezlé, ale naprosto upřímné. Když vám pejsci, vyčerpaní celodenními alotrii, usnou s hlavou odloženou na vašich nohách, vychutnáte si večerní chvilku klidu a pohody. Především proto, že si netroufnete ty potvory probudit, protože by mohly začít znovu řádit.